čtvrtek 30. června 2016

Dvojitý knižní unboxing :)


Krásný den!

Já měla krásný knižní den včera a dneska ráno znova. Což znamená, že Vás čekají dva unboxingy. :)

Včera dorazila výhra ze stránky spisovatelky detektivek Veroniky Černucké, knížka z Metafory Létala jsem za sluncem. Jelikož po téhle knížce pokukuji co vyšla, udělala mi výhra opravdu velikou radost a moc se těším, až se do ní začtu. Doufám, že bude zase trochu více klidu a budu si ji moc vychutnat.

pondělí 27. června 2016

Recenze: Saskia Sarginsonová - Dvojčata



Velmi silný příběh o dvou sestrách, které se kvůli společné vině rozdělily. Každá se se svými pocity vyrovnává jinak a po svém. Jedna se týrá hlady a žije ve squotu, druhá se věnuje oslnivé kariéře módní redaktorky plné večírků a světel fotografů.

Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 312
Rok: 2013

sobota 25. června 2016

Projekt 365 *13

Krásnou neděli vám všem!

Sice uplynul více než týden, od posledního přidaného projektu, ale nějak to časově přestávám zvládat. Ne, že bych nefotila. Čas na foťák a snímek si najdu snadno. Ale stáhnout fotky do PC, vybrat ty nejlepší, upravit je, popsat je... to už je pro mě problém. Nela zlobí čím dál více, většinu dne tady kvílí a vřeští a dožaduje se pozornosti, vyřvání nepomáhá... Takže asi pochopíte, že nejen že nemám chuť na to sednou k noťasu, ale především nemůžu, poněvadž cokoli vezmu do ruky, po tom se Nela sápe, a psát článek za hurónského řevu.... no... to fakt nedokážu. Doufám, že ji tohle období co nejdříve přejde...

Jinak fotek přidávám více, od minulého pátku a do včerejška, protože se mi prostě chce to tak udělat. :)

17.6.2016
Manžel mi přinesl z práce švestkové knedlíky. Byly vynikající!

pátek 24. června 2016

Recenze: Ingrid Hedströmová - Noc ve Villette



Zajímavá detektivka z prostředí fiktivního městečka Villette, který má středověký ráz a ve kterém právě probíhají bujaré oslavy. V tu nejvíce sledovanou noc dojde k vraždě tří mladých dívek, na okraji lesa, nedaleko za městem. Zájem všech zahraničních novinářů se náhle obrací. Už je nezajímá, zda Villette získá status evropského města kultury. Stává se z něj město zločinu...

středa 22. června 2016

Recenze: Kristina Hlaváčková - Podsvětí. Artefakt



Krásný den!
Dnes mám pro vás opět recenzi od známé autorky detektivek Veroniky Černucké. Recenzi na Artefakt už jste sice na mém blogu mohli číst, ale dva čtenáři, znamená dva různé názory a dva různé pohledy. Takže neváhejte a přečtěte si i Veroničinu recenzi. :) 

Autor recenze: Veronika Černucká

„Podsvětí – Artefakt“ je akční fantasy z pera české spisovatelky Kristiny Hlaváčkové. Hlavní hrdinka působí na první pohled jako uťápnutá šedá myška, ale okolnosti ji donutí, aby v sobě objevila netušené schopnosti. Sam bude čelit nepřátelům ze světa lidí i Podsvětí. Její příběh vás vtáhne do děje a vy jí budete držet palce, aby přežila.

úterý 21. června 2016

Recenze: Luisa Bureschová - Když je láska slepá



Román o lásce, ve kterém není ani špetka romantiky! Pokud čekáte červenou knihovnu, jste na omylu. Toto je román viděný reálným pohledem. Jak se Alia vyrovná s nevěrou svého až dosud téměř dokonalého manžela? Dokáže se vzpamatovat ze zrady a žít se svou dcerkou zase normálně? Nebo bude o svou lásku bojovat a dostane ji zpět? A má vůbec smysl tento rozbitý vztah znovu lepit?

pondělí 20. června 2016

Recenze: Lotta Lundbergová - Nultá hodina



Nakladatelství: Kniha Zlin
Počet stran: 342
Rok: 2016

Autorka recenze: Veronika Černucká

„Nultá hodina“ je silný příběh tří žen, které se střetly se zlem a pokusily se ze setkání vyjít se ctí. Hlavní hrdinky budete chvílemi milovat, chvílemi nenávidět a garantuji vám, že se vám zažerou pod kůži tak, že na ně budete myslet ještě hodně dlouho. „Nultá hodina“ je náročné, mnohovrstevné čtení a na své si přijdou i fajnšmekři toužící po umění.

Recenze:

Lotta Lundbergová (1961) je vzdělaná a sečtělá dáma, která mimo jiné vystudovala i psychologii. Do světa literatury vstoupila v roce 1998 a od té doby sklízejí její romány mimořádný úspěch. Lundbergová píše o ženách, které se perou s osudem i samy se sebou, a její texty nezapřou vliv existencialismu. Hrdinky se ocitají v mezních situacích a záleží pouze na nich, jak se rozhodnou. Lundbergová je drsná a svým hrdinkám nic neulehčuje.

Její příběhy jsou upřímné až brutální a rozhodně se nestane, že byste je přešly bez povšimnutí. Lundbergová jde až na dřeň a občas to pěkně bolí. Příběh si vás postupně podmaňuje a na konci knihy máte pocit, že jste přišli o nejlepšího přítele. Paradoxně tu ale nenajdete nic líbivého ani podbízivého. O tom, jaké jsou hlavní hrdinky, můžeme polemizovat, jisté ale je, že v soutěži o největší sympaťačku by rozhodně nevyhrály. 

Dost věcí je tu otevřených, dvojsmyslných a záleží pouze na vaší interpretaci a zkušenostech, jak s jednotlivými motivy naložíte.

Příběh Hedwig se odehrává během druhé světové války. Ambiciózní spisovatelka otěhotněla s ženatým Židem a na svět přivedla Holčičku, která je poznamenaná rasovým dědictvím. Hedwig si namlouvá, že dělá pro dceru jen to nejlepší, ale aniž by chtěla, ukazuje čtenáři svou skutečnou povahu. Druhá hrdinka Isa je malé děvče, které v roce 1983 prožívá krizi kvůli rozchodu rodičů. Isa musí chodit k psychiatrovi, a když se ponoříte do jejích myšlenek, napadne vás, jestli v sobě nemá něco patologického či autistického.

Třetí hrdinka Ingrid se v roce 2004 dozvídá, že její manžel onemocněl chorobou, která bude vyžadovat ustavičnou péči. Ingrid se vzdá své kariéry a s manželem farářem se odstěhuje na malý ostrůvek. Naivně si myslí, že jí manžel bude za její oběť vděčný, ale ten raději pokukuje po spisovatelce Hanně. Dost prostoru dostaly i vedlejší postavy, což byl rozhodně dobrý tah. Hodně zdařilá je například přítelkyně Hedwig, která se touží stát jeptiškou.

Autorka vypráví příběhy těchto žen nezávisle na sobě, ale čtenář tuší, že se osudy prolnou. V tomto směru funguje román jako detektivka, protože můžete hádat, kdo je kdo a co má s kým společného. V této knize není nic tuctové ani banální. Čeká na vás řada překvapení, která vás nejspíš budou šokovat a pohoršovat. Lundbergová se vyžívá v porušování tabu a provokuje myšlenkami, ke kterým byste se nikdy nepřiznali. Postavy nejsou černo-bílé a pojmy jako „dobro“ nebo „morálka“ dostanou na frak.

Styl psaní koresponduje s obsahem. Autorka píše originálně, poutavě a číst ji není zrovna lehké. Text vyžaduje aktivní přístup a spolupráci. Lundbergová si umí hrát se slovy, umí být poetická i dojemná. A nikdy nezapomíná na to, že i v těch nejhorších okamžicích existuje naděje. „Nultá hodina“ je kniha o lásce, o obětování se i o touze. Možná to bude znít přehnaně, ale tahle kniha má potenciál změnit vás k lepšímu. I proto by neměla uniknout vaší pozornosti.

neděle 19. června 2016

Recenze: Evžen Boček - Poslední aristokratka


Chcete se pobavit a odlehčit svým každodenním problémům? Zajímáte se, třeba i jen okrajově o vrácení majetků šlechtě, nebo jste nadšenými návštěvníky památek? Přečtěte si tuto knížku a nahlédněte do pozadí restitucí, návratů české šlechty i snahy o znovuzrození zajímavé kulturní památky pro turisty. To všechno sarkastickým pohledem mladé aristokratky Marie z Kostky.

Nakladatelství: Druhé město
Počet stran: 244
Rok: 2012

Anotace:
(Převzato z databáze knih)
František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene. Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře!

Recenze:
O knize Evžena Bočka už jsem mnohokrát slyšela i četla. Názory se velmi různí. Někdo je z ní nadšený a tvrdí, že se smál nahlas od začátku až do konce, někdo zase říká, že tohle rozhodně není jeho druh humoru. Když už se mi o ní zmínila i kamarádka, která běžně takové knihy nečte, a přesto ji zaujala, rozhodla jsem se ji vyzkoušet. Navíc to bylo v době, kdy jsem se snažila zprovoznit svůj tablet aby spolupracoval s e-knihami. Marně. Co však umí, je alespoň zprostředkovat čtení v PDF textu. A protože se mi podařilo na internetu právě aristokratku najít v PDF formátu zdarma, zkusila jsem ji stáhnout. Nemám z toho sice dobrý pocit, jsem zásadně pro podporování českých autorů koupí jejich knihy, ale...

Do textu jsem se zakousla po prvních řádcích. Málokdy se stane, že mě kniha chytí už od samého začátku, ale tomuto prostě nešlo odolat. :) Netvrdím, že jsem se smála nahlas, já se málokdy u knihy zasměji hlasitě, ale opravdu jsem se dobře bavila. Ihned jsem knihu doporučila babičce, ať si ji půjčí v knihovně a jsem rozhodnutá, že stažení z internetu zdarma odčiním koupí této knížky v hmotné podobě, protože tu prostě musím mít! :)

Ne, vážně! Málokdy se mi stane, že mě nějaká kniha uchvátí natolik, abych hned po přečtení věděla, že se k ní budu vracet. Většinou tu mám tolik knížek k přečtení, že se k těm přečteným již nevracím a poučím je dál. Ale Poslední aristokratku ve své knihovně chci mít. :) A pravděpodobně i druhý díl...

Nebudu zmiňovat příběh, protože anotace o něm mluví dosti. Shrnu, co mě na knížce zaujalo a co se mi líbilo a co naopak ne. V první řadě mě zaujala forma deníku, tu a tam doplněná dopisem kamarádovi Maxovi, dalšímu šlechtici, který se navrátil z exilu, aby převzal svůj rodový majetek. Líbila se mi domácká atmosféra, která na zámku vládla, postavy paní Tiché, Josefa i pana Spocka, které tvořily skoro jakýsi dobový inventář zámku, který se nesmí vyměnit. Bez nich už by to prostě nebylo ono. Všichni byli vylíčeni autorem tak, že je čtenář prostě musí milovat. Někomu bude sympatický ignorant Josef, někomu hypochondr Spock a jiný bude soucítit s kuchařkou a uklízečkou paní Tichou v jedné osobě a naprosto pochopí, že si tu a tam "cvakne" ořechovici.

Aristokratické postavy, tedy hlavní hrdinka a vypravěčka Marie, její otec a matka, už mi přišly trochu čtenáři vzdálenější, přestože by to tak být nemělo. Ale prostě mi tak nějak blíže byli "zaměstnanci", než "šéfové". 

Přesto musím Poslední aristokratku jen vychválit. Jsem totiž nadšený čtenář osudů české šlechty, která se vracela na svá zabavená panství, četla jsem téměř všechny knihy od Vladimíra Votýpky, který se tím zabývá a i když si příslušníci šlechty možná mohou připadat dotčeni, tato kniha skutečně reálně ukazuje, co je po návratu do Čech a při převzetí svých majetků čekalo, i když s hodně velkou nadsázkou.

Jediné, co knížce vytknu, je podivný konec, useknutí tak nějak příliš otevřeně. Nevědět, že je již na světě druhý díl, byla bych asi rozhořčená a upřímně doufám, že druhý díl bude ukončen nějak citlivěji. Pustím se do něj samozřejmě co nejdříve a už se těším na své narozeniny, protože knihy Evžena Bočka rozhodně budou na mém seznamu přání. :)

Hodnocení: 4/5


pátek 17. června 2016

365 fotodní *12

Ahojky!

A jsem tady zase. A zase mám pro vás sedm fotografií...
Posouzení jejich zajímavosti nechám na vás. Tentokrát budou asi mít něco do sebe především pro mě...

10.6.2016
Na návštěvu přijela těhotná švagrová... pupíky máme zatím skoro stejné... resp. vypadám tady těhotnější než ona. :D

čtvrtek 16. června 2016

NOVÁ SOUTĚŽ!!! :)


Krásný den vám všem!

jelikož se vás v poslední době spoustu přihlásilo ke sledování mé facebookové stránky a už jsem dávno za dvoustovkou, rozhodla jsem se vás zase odměnit knížkou. :)

Soutěž proto bude mít podmínky související především s facebookem!

Tentokrát mám pro vás romantiku, novinku z nakladatelství Alpress, kterou jsem nedávno recenzovala, takže jste ji určitě zaznamenali. :)

úterý 14. června 2016

Tip na knihu: Carrie Adamsová - Kmotra



Děti jsou báječné, když nejsou vaše... :)

Krásný den!

Dnes mám pro vás další tip na knihu. Vybrala jsem tentokrát příběh ze života, příběh vtipný, který zaujme a pobaví, ale i bolestivý a smutný. Kmotru Carrie Adamsové jsem dostala od své švagrové před několika lety. Nevím, co chtěla naznačit, zvlášť když na přebalu knihy byla ona zajímavá věta: "Děti jsou báječné, když nejsou vaše..."  :) Abych byla upřímná, vlastně vím, co naznačovala. Tohle jsem tehdy byla zkrátka já. Děti jsem nechtěla a předpokládala jsem, že ještě několik let chtít nebudu. 

pondělí 13. června 2016

Recenze: Susanna Kearsleyová - Mariana


Romantický příběh s nádechem tajemna. Dvě časové roviny, dvě ženy, dva příběhy o lásce  naději.

Nakladatelství: Ikar
Počet stran: 374
Rok: 2016 (2. vydání)

Anotace:
Poutavý román o osudech dvou žen, které se i přes propast času neoddělitelně spojily. Julia Beckettová věří na šťastná znamení. Když se přestěhuje do Greywethers, nádherného starobylého domu ve Wiltshiru, tuší, že za tím nebyla jen náhoda. Místní obyvatelé jsou milí a přátelští, a především jeden pohledný mladý soused Julii přitahuje, ale pod povrchem obyčejného života ve starém domě cítí přítomnost dávné, zapomenuté tragédie. Brzy se dozví, že před tři sta lety v domě žila dívka Mariana, jejíž osud je podivně spjatý s jejím…

Recenze:
Se Susannou Kearsleyovou jsem se seznámila teprve minulý měsíc, díky její novince Zimní moře. To mě naprosto strhlo a pohltilo a musím přiznat, že to byla jedna z nejkrásnějších knih, které jsem za poslední roky četla. Přečtení znovuvydané Mariany, knihy, která u nás vyšla před dvaceti lety, byla téměř samozřejmost.

Hlavní hrdinkou je Julia Beckettová. Mladá ilustrátorka, kterou čistě náhodně třikrát donutí osud zastavit v neznámé vesnici, před neznámým domem. Ten dům ji tak přitahuje, že při třetím zastavení z auta vystoupí a porozhlédne se okolo. Dobrý soused jí napoví, že majitel domu nedávno zemřel a nyní je na prodej. Jelikož Julie zdědila nemalou částku po své příbuzné, může si dovolit dům koupit a tak neváhá ani chvíli. Brzy se nastěhuje a začne se seznamovat s okolím a sousedy.

Zjišťuje, že život na vsi má své kouzlo. Všichni jsou přátelští, touží ji poznat a bez okolků ji přijmou mezi sebe. Není mezi nimi jediná negativní duše, nic, co by Julii život ztrpčovalo. Vše bylo na můj vkus až příliš dokonalé...

Brzy po nastěhování začne mít Julie podivné stavy podobné hypnóze. Vidí v nich život očima mladičké Mariany, dívky, která v tomto domě žila před třemi sty lety a prožila velkou lásku, ale i velkou tragédii. Díky sympatické kastelánce z místního zámku zjistí, že je předurčena prožít Marianin život znovu a poučit se z něj. Nejen ona prožívá život tři sta let mrtvé osoby. I někteří lidé kolem ní, jsou převtělení přátelé a příbuzní Mariany. Ale kdo je kdo?

Svým způsobem čtenář prožívá životy obou ženy. Průniky do minulosti nastávají téměř nečekaně a místy se časy prolínají a vracejí tak, že jsem si musela odstavec přečíst víckrát, abych si ujasnila, o kom vlastně čtu, zda o Julii, nebo Marianě.

I když se jedná o překrásný příběh plný lásky, na můj vkus bylo všechno až moc romantické a pozitivní. Všichni lidé ve vsi byli Julii nápomocní, nikdo neškodil, všichni si pomáhali... Julie našla přátele a zdá se, že i lásku... A láska Mariany a Richarda byla také strašně jednoduše napsaná. I když bylo předem jasné, že manželství šlechtice a chudé dívky z nízké vrstvy není možné, tady se to vůbec neřešilo. V Marianině životě byla negativní postava - její strýc, v Juliině se nevyskytovala. Zajímavé... Převtělily se jen postavy pozitivní? Proč postava strýce nedostala možnost být v novém životě lepší a odčinit tak své zločiny?

Zkrátka a dobře, knížka byla opravdu nádherná a moc se mi líbila. Ale v současné době nejsem právě naladěna na červenou knihovnu a Mariana oproti Zimnímu moři červenou knihovnou bezpochyby byla. Přesto na autorku nezanevřu a pokud ještě napíše nějakou novou knihu, opravdu ráda si ji přečtu. :)

Hodnocení: 5/5





čtvrtek 9. června 2016

365 fotodní *11

Krásný den, moji milí!
Jelikož uplynul další týden od posledního zveřejněného projektu 365, mám pro vás nové fotografie. Tentokrát jsem se polepšila a opět držela místo mobilu v ruce hlavně foťák. Je to i z toho důvodu, že jsem začala ke druhému blogu více natáčet a dávat videa na druhý kanál - Blogování s Nelou. Nový projekt zveřejňuje v podobě vlogů moje, resp. naše dny a týdny s Nelou, takže koho by více zajímala sonda do mého života, určitě se na kanál podívejte. Odkaz máte zde. :)

Ale teď u šupky k novým fotkám...

3.6.2016
Po úklidu trochu hraní s Nelinkou a ve světlých chvilkách, kdy si hrála sama, jsem četla knížku a skvělý časopis Venkov a styl.

středa 8. června 2016

Recenze: Kristina Hlaváčková - Podsvětí. Artefakt



Fantasy s kriminálním nádechem z prostředí Prahy a jejího "Podsvětí". Mladá dívka Sam se potýká s osobními problémy, když do ní vrazí bývalý snoubenec, který má být již sedm let po smrti. jak je možné, že se najednou objevil v Praze živý? A proč po něm jde banda padouchů a snaží se ho zabít? Jdou po zdánlivě obyčejném noži, který v rychlosti Sam svěří?

Nakladatelství: Cosmopolis
Počet stran: 352
Rok: 2016

Anotace:
Proč se někdo pokouší zabít Sam Barnetovou? Navíc když jsou okolnosti útoků přinejmenším podivné. Natolik podivné, že Sam začíná pátrat na vlastní pěst. Zjišťuje, že za jejími eskapádami stojí jeden hodně zvláštní Artefakt, jedno nečekané tajemství jménem magie. Ocitá se v netušených zákoutích tajemného Podsvětí a začíná kličkovat mezi jeho půvabem i nástrahami. Ale ani v boji o život Sam nešetří cynismem a osobitým humorem… 

Recenze:
Od Kristiny Hlaváčkové jsem před pár lety zaregistrovala fantasy trilogii Dračí oči. I když jsem ji zatím nečetla, mám ji na seznamu knih, které si určitě chci pořídit a přečíst. A poté, co jsem přečetla její novinku Artefakt, po tom toužím o to víc. Dostala jsem ji jako recenzní výtisk od nakladatelství Cosmopolis, za což moc děkuji!

Hlavní hrdinkou této fantasy byla Alexandra, druhým jménem Sam. Někdo jí říkal Alex, někdo Sam, ale bylo to dostatečně vysvětleno a tak se jména nepletla. Sam je mladá dívka, která byla čerstvě opuštěna svým snoubencem - těsně před svatbou. Bloudí Prahou a aby toho nebylo málo, vrazí do ní muž - její další bývalý snoubenec, který už má být sedm let po smrti. Sam se za ním vydá, aby se přesvědčila, že viděla dobře. Nemýlila se! Peter je živý, ale ne na dlouho. Spolu s ním se Sam během chvilky dostane do honičky s padouchy, kteří jim oběma usilují o život. Peter je postřelen, ale než zemře, stihne jí předat předmět, který pachatelé chtějí - nůž. Sam ho má opatrovat a pomoc má hledat u číšníka z pražské Krčmy - Alberta. Sam s nožem prchá, ale je rovněž postřelena a navíc spadne zraněná do řeky. Naštěstí přežije, ale nůž zmizí kdesi ve vodách Vltavy.

Aby toho nebylo málo, pachatelé o ztraceném noži neví a dále jí usilují o život. A tak se Sam vydá za Albertem, aby jí vše vysvětlil. Během krátké chvíle se ocitne v Podsvětí - fantastickém světě, který se v několika patrech ukrývá pod Prahou a v němž žije mnoho fantastických tvorů z různých bájí a legend, které můžeme znát, ale i těch, které Kristina Hlaváčková sama vymyslela.

Zpočátku se kniha tvářila jako běžný kriminální příběh, s klasickým postupem ve vyšetřování. Jen s tím rozdílem, že tu a tam vzduchem létaly kouzla a magické předměty. Sam má navíc pohnutou minulost. Kromě jiného žila nějakou dobu v Japonsku, kde se od mistra Haru naučila bojovému umění a míchání léčivých lektvarů. V tom všem byla knížka velmi originální, zajímavá a okamžitě mě vtáhla do děje.

Následující dvě třetiny pak Sam prožila téměř celé v Podsvětí. V tajemném světě, který se ukrývá pod Prahou a kde má najít vysvětlení na Peterovu podivnou smrt před sedmi lety, i důvod, proč po ní pachatelé stále pátrají a usilují jí o život.

Podsvětí bylo vykresleno opravdu fantasticky, a teď to nemyslím jen díky tomu, že se jedná o fantasy příběh. Svět, který autorka stvořila, mě lákal tím, že se ukrýval v podzemí, v obrovských jeskyních, existovaly tam útulné domky a pokojíčky, lidé neteční, zlí, ale i ti dobří, které bych klidně ráda potkala osobně. Zkrátka v Podsvětí Kristiny Hlaváčkové se mi nesmírně líbilo.

Co mě přimělo dát o něco nižší hodnocení je nevyváženost příběhu. Přišlo mi, že se nejprve autorka věnovala pouze vyšetřování a pak najednou skočila do Podsvětí a jen jednou se vrátila na pár stránkách k tomu, co se dál děje v reálné Praze a jak postupuje vyšetřování. Chápu, že o to v příběhu až tak moc nešlo, ale způsobilo to právě onu podivnou nerovnováhu.

Navíc závěr byl ukončen tak, že nebylo vše dostatečně vysvětleno a tak si nejsem jistá, zda to byl úmysl, pak bych z toho opravdu nebyla příliš nadšená, nebo si autorka nechává zadní vrátka pro pokračování příběhu. Osobně bych pokračování opravdu uvítala a pokud bude, tak se na něj už nyní velmi těším.

Pokud rádi čtete urban - fantasy, pak tuto knihu vřele doporučuji. Budete se dobře bavit a knížka vás rychle vtáhne a nedovolí vám ji odložit. Kristinu Hlaváčkovou si píši na seznam oblíbených autorek a rozhodně se podívám po zmiňované trilogii.

Hodnocení: 3/5

Knížku zakoupíte zde. :)








úterý 7. června 2016

Recenze: Tamara McKinley - Příslib naděje


Knížka vonící australským sluncem, božskou divokou přírodou a hořkým tajemstvím. Architektka Fleur se zmítá v osobní krizi, když přijde dopis oznamující dědictví kdesi v australské divočině. Kdo byla tajemná Annie, která jí odkázala nádherný dům, prospívající farmu a spoustu peněz? A proč právě jí?

středa 1. června 2016

365 fotodní *9 a *10

Krásný čtvrtek všem!

Asi jste si všimli, že minulý týden nebyl další příspěvek k projektu 365. Bylo to tím, že se mnou nespolupracoval u našich ani počítač, ani internet a dohánět pak doma všechny "resty" prostě nebylo možné. Řekla jsem si proto, že se to pro jednou nezblázní a dám vám všechny fotky najednou další týden, tedy dnes. Proto vás teď čeká maxi nálož mých fotek.
Některé jsem si opět "vypůjčila" z instagramu, resp. z facebooku, kam jsem je promítla, jelikož absolutně netuším, jak dostat fotky z instagramu do PC a tudíž i sem do článků. A z foťáku mi také nejdou přehrát, protože foťák nějak odmítá spolupracovat s tímto počítačem. No... je to složité, ale tím vás nebudu zatěžovat. Jsem zkrátka technický "talent". :D

202.5.2016
Celkem pohodový den jsem kromě balení prokládala čtením této skvělé knížky, která mě naprosto chytla a pobavila.