čtvrtek 31. března 2016

365 fotodní - První pokusný týden je pryč...

A dnes ještě jeden článek - 365 fotodní, které budou mapovat můj vlastní život, vše důležité, podstatné, nebo to, co bych prostě ten den chtěla zaznamenat. Není to tak snadné, jako fotit Nelu. U té jsem nevěděla, kterou fotku vybrat, jelikož jich každý den nafotím spoustu. U mé maličkosti už tolik zajímavého není, a některé dny jsou zcela nepodstatné a nudné. Tak uvidíme, nakolik vás fotky zaujmou a zda vás projekt bude bavit. Mě zatím baví, i když není nejjednodušší a hodně přemýšlím, co fotit... :)

středa 30. března 2016

Projekt 365 dní ve fotografii...


       Hodně jsem váhala, zda se do tohoto projektu pustit... Když jsem se o něm dozvěděla - což bylo čirou náhodou ke konci března, tudíž vůbec ne v době, kdy se tento projekt běžně zahajuje, byla jsem nadšená. Nenapadlo mě však hned, že bych fotila svůj den, ale samozřejmě mě napadla má dcera Nela. Okamžitě jsem se rozhodla, že Nelinku každý den vyfotím a zachytím tak nejen významné okamžiky v jejím životě i jinak, než formou psaného deníčku, ale také budu moc den po dni sledovat, jak roste a vyvíjí se.

Recenze: Philip Stington - Einsteinova krev




Nakladatelství: Paseka
Počet stran: 400
Rok: 2014

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Krátce před nástupem Adolfa Hitlera k moci najdou dva chlapci v lese za Berlínem nahou, zřejmě umírající dívku. Poté, co se probere z bezvědomí, mladá žena neví, kdo je, trpí ztrátou paměti. Jedinou stopou je vedle ní nalezená pozvánka na přednášku Alberta Einsteina. Psychiatr Martin Kirsch, kterého případ zaujme, odhalí dívčiny geniální matematické schopnosti a začne objevovat záhadné souvislosti jejího života. Má snad dívka s Einsteinem společného i něco víc, než je zájem o jeho práci? Kirsch se vydává do Curychu a začíná tušit, že tento psychiatrický případ je jeho poslední.

Recenze:
       Hlavním hrdinou románu je psychiatr Martin Kirch. Mohlo by se zdát, že prožívá ideální životní období. Má práci, která ho baví a zajímá, krásnou snoubenku, se kterou plánuje svatbu, jenže… Jenže jakoby v jeho životě něco chybělo. To Něco je dívka, kterou náhodně potká po cestě z práce a přeskočí pomyslná jiskra. Nejedná se o lásku na první pohled, ale dívka ho něčím zaujme. Potká ji ještě jednou – v baru a pak? A pak ji spatří v nemocnici po té, co ji přivezli promrzlou, pobitou a v bezvědomí. Dívka si nepamatuje své jméno, svůj dosavadní život, ani setkání s Martinem. Zato on si ji pamatuje až moc dobře. A je rozhodnut, přestože případ nepatří na psychiatrii, ujmout se jejího vyšetření a zjistit, kdo tajemná dívka je. Stopy ho vedou zvláštním směrem. Na akademickou půdu matematiky a fyziky, směrem ke světově proslulému vědci – Albertu Einsteinovi.
       Přestože je román prezentovaný jako thriller, neviděla bych to tak. Označím ho spíše za skvěle napsaný historický román ze 40. let 20. století. Skvostně popsané předhitlerovské Německo, zajímavé části o psychiatrii, psychologii i kvantové fyzice. Dokonale vykreslené charaktery postav, tajemství, o kterém si nejsme tak úplně jistí, jestli tajemstvím je, či není…
       Mně se román opravdu velice líbil. Pro někoho mohou být rádoby vědecké odstavce nudné, jsem však přesvědčena, že je autor napsal natolik dobře, aby zaujaly i čtenáře, který nemá o psychiatrii a kvantové fyzice ani páru. Trochu konspirativní myšlenka na ztracenou dceru Alberta Einsteina dává knize nádech tajemna a až do konce čtenář neví, na čem vlastně je. Jak on sám, tak i hlavní hrdina – Martin.
      Knížka mě neobvykle chytla a bavila. Téma předválečného Německa běžně v literatuře nevyhledávám, ale toto mě dokonce navnadilo na vyhledání dalších knih s podobnou tematikou. Román srší inteligentními myšlenkami, drsnými a mrazivými scénami, tajemstvím i vědeckými postoji. Vše je navíc umocněno nacistickou ideologií, která románem prochází jako nenápadná nit a vede Martinovy kroky tam, kam mladý lékař úplně nechce.
      Překvapilo mě, že má kniha poměrně nízké hodnocení na databázi knih. Tuším, že tomu možná napomohl popis ke thrilleru. Osobně na knize žádné thrillerové prvky nevnímám. Jedná se o mnohovrstevnatý historický román, kde sice je napětí a tajemno, ale vše plyne tak poklidně, že rozhodně nenavozuje atmosféru brilantního thrilleru, jak se píše na úvodní straně knihy. Jako historický román – dokonalá kniha, thriller však neočekávejte, ať nejste zklamaní. 


pondělí 28. března 2016

Jarní fotočlánek. :)

Ještě jednou zdravím na velikonoční pondělní podvečer!

Jelikož byly čtyři krásné dny, kdy svítilo sluníčko, užívali jsme si volna a prvních jarních dnů, mám pro vás fotočlánek, co všechno jsem nafotila, prožila, atd.
V pátek jsem si dovezla nový objektiv, pevný 50MM s f/1,8. Fotografové asi trochu tuší... Je to portrétní objektiv, kterým se ale dají dělat i zajímavé fotky přírody, psů, no a samozřejmě Nelinka jako modelka je nejúžasnější. Pokud zítra bude v dobrém rozpoložení, chci se vrhnout na ateliérové focení právě s ní. :)
Jedny z prvních snímků, které jsem udělala novým objektivem byly z návštěvy prababičky a cesty domů. Tyto fotky jsou ještě bez úprav...





Následovala procházka a venčení s Baronkem, kde jsem zahájila to, co bych do budoucna ráda vylepšovala, až v tom snad jednou budu opravdu dobrá - a to je focení psů v pohybu.





Projekt, na který jsem už dlouho myslela, je postupné navštívení božích muk nejen v jihočeském kraji a jejich nafocení a zjištění, proč stojí tam, kde stojí a jaká historie se k nim váže. Zatím jsem nafotila tři velešínská muka a budu pokračovat. Brzy je budu umísťovat do samostatné sekce a vzniknou samostatné články.





No a při dnešní procházce k jednomu z křížků jsem fotila Nelinku, jak už sedí v kočárku... :)



A aby toho nebylo málo, tak pár fotek ze zahrady. Sousedovic kohout...



Svolávání valné hromady!



Pokus o statické foto psa, který neposedí. :)



A ještě jeden pokus... Loránek byl kupodivu dneska vzornější. :D




Jinak musím doporučit blog Terezy Kráčmarové: odkaz zde, která má skvělé články a moc pěkně fotí a díky svému projektu 365 mě přivedla na zajímavou myšlenku. Od 1.4.2016, kdy bude Nelince 7 měsíců, bych ji ráda každý den vyfotila a dokumentovala tak postupný růst. Jen je škoda, že mě toto nenapadlo hned jak se narodila... Takže brzy bude i nová fotosekce - 365 dní s Nelinkou. :)
Už je ale čas se rozloučit. Mějte se krásně a napište mi, jak jste trávili svátky vy...

Týden s knížkou č. 6 a 7

Ahoj, 
zdravím všechny v podvečer na velikonoční pondělí. 
Je to divný pocit, mám pořád neděli, jak je se mnou manžel doma. Budu v tom mít zase hokej celý týden. :) 
Doufám, že jste si svátky krásně užili, já je trávila s foťákem, Nelou, pejskama a procházkama a bylo to vážně super. Miluji jaro! Možná se to podepíše na množství přečtených knížek, ale zatím mám za březen 6 přečtených knížek a čtu sedmou. O těch posledních čtyřech se dozvíte v dnešním videu. Takže pokud jste ho ještě neshlédli přes youtube, tak tady je! :)


neděle 27. března 2016

Recenze: Naďa Horáková - Jeptiška pro markraběte





Nakladatelství: Moba
Počet stran: 264
Rok: 2015

Anotace:
(Převzato z Databáze knih)
Po smrti markraběnky Markéty Opavské hledá moravský markrabě Jan Jindřich novou ženu, již třetí. Přestože bylo jeho druhé manželství, domluvené králem Karlem IV., šťastné, rozhodne se tentokrát vyslyšet hlas svého srdce a zvolí si za ženu Alžbětu Těšínskou. Má to však jeden háček, krásná dívka už v mládí vstoupila do kláštera a složila věčný slib čistoty. Dokáže jejich láska překonat problémy, které musí zákonitě nastat? To však není jediný skandál, který Brnem hýbe. Do Brna se přistěhuje bohatá vdova Serafína, chce se ujmout dědictví po svém manželovi a neváhá se o ně soudit. Její mi­nulost je záhadná, stejně jako soužití s jejím italským ochráncem Lukou a tajemnou Robertou. A ve stejné době se v Brně začínají množit náhlá úmrtí...



Recenze:

              Jeptiška pro markraběte je v pořadí čtvrtý díl ze série Mocní a ubozí markrabství moravského. Stejně jako v předchozích dílech, zde autorka kombinuje pohled do nejvyšších vrstev společnosti v protikladu s těmi, kteří stojí na pomyslném žebříčku nejníže.  Žebráci a prostitutky jsou zde stejně běžní, jako ctihodní měšťané i sám markrabě s manželkou a milenkou.
Knížka začíná příběhem moravského markraběte Jana Jindřicha, který začíná vyjednávat svatbu s ženou, kterou miluje, ale která dosud žila jako jeptiška – Alžbětou Těšínskou, zvanou Elza. Autorka neztrácí čas a po vysvětlení rodových problémů a politické scény přeskakuje doprostřed města Brna, do měšťanského prostředí a rozehrává zde několik příběhů. Jedním je v anotaci zmíněná Serafína Anselmová, která se jako vdova po brněnském měšťanu Konrádu Anselmovi vrací do Brna, aby vznesla nárok na dědictví pro jejich syna. S sebou přiveze dvojici pomocníků, která hraje důležitou úlohu v podivných událostech, jež se v Brně začnou odehrávat záhy poté.  Další vrstvu příběhu tvoří švec Žežula, kterému po návštěvě místních kořenářek zemře syn, jehož léčily. Obviní obě ženy z čarodějnictví, ale sám se do případu nepěkně zamotá. Svou roli zde hrají postavy, které známe z předchozích dílů. Vedle některých měšťanů a rychtáře Jakuba z Rohru jsou to právě ony kořenářky, stará Háta, její snacha Kordula, atd.
                I když se může zdát, že díky zločinům, které se v Brně odehrávají, se bude jednat o historickou detektivku, opak je pravdou. Čtenář ví vždy první, kdo co provedl, neví však, jak to dopadne. Bude pachatel potrestán, nebo se spravedlnost někam zatoulá? Autorka totiž vedle své fantazie využívá skutečné příběhy, které se kdysi v Brně udály, a proto výsledek pátrání nezávisí ani tak na ní, ale na tom, jak je kdysi vyřešila městská rada.
                Autorka v tomto díle postavy příliš nepopisuje. Především ty známé, zmíněné již výše. Počítá zřejmě s tím, že čtenáři četli i předchozí díly a proto ony osoby již dobře znají. Ostatně sama v doslovu doporučuje číst všechny díly tak, jak postupně vycházely, přestože na sebe časově nenavazují. Vedle problematiky městského práva se dozvídáme mnohé historické informace o měšťanech Brna, vedení domácností, o tom, jak to vypadalo ve vrstvách nejnižších, ale i v těch nejvyšších. Dozvíme se plno politických i soukromých věcí ze života moravského markraběte, jeho rodiny a přátel, atd. Celkově si po přečtení knížky umíme dobře udělat představu středověkého Brna a zjistíme, že to bylo místo nehostinné, stejně jako příjemné, útulné a domácké, kde se dařilo řemeslům i obchodu.
                Samotný příběh je sestaven velmi pěkně. Čtenář je okamžitě vtažen do děje díky střídmému množství informací, které ho nezahltí. Zároveň zjišťuje, že i když se dozví plno historických faktů, je to činěno nenásilnou formou díky velké čtivosti, s jakou je knížka napsána. Věcné popisy jsou střídány svižnými rozhovory mnohdy i úsměvnými a dotvářejí tak představu o jednotlivých postavách a jejich životě. Vůbec mi nevadilo, že jsem u zločinů ihned věděla, kdo je spáchal. Do příběhů to zapadlo zcela přirozeně a dělat tajnosti s pachatelem by bylo přebytečné.
                Jeptiška pro markraběte je mnohovrstevnatý historický román, který poučí i pobaví. Přesto, že ho nelze brát jako odbornou literaturu, autorka prostudovala mnoho odborných knih a její příběhy vychází ze skutečných událostí, které se v Brně a v okolí Jana Jindřicha skutečně staly. Historické reálie má věrně popsané a proto si na jejich základě a po přečtení knížky lze udělat jasnou představu, jak mohlo Brno ve druhé polovině 14. století asi vypadat.
                Knížka se mi líbila stejně jako předchozí díly a pokud vyhledáváte historické romány, nebo vás prostě zajímá, jak vypadalo Brno ve středověku a rádi byste nahlédli do měšťanských domácností, nevěstinců, židovské čtvrti či do šlechtického prostředí, určitě po těchto knihách sáhněte. Doporučím je po vzoru Nadi Horákové číst postupně, abyste nepřišli o všechny spojitosti a nedozvěděli se některé podstatné věci dříve, než je vhodné.

Za recenzní výtisk velmi děkuji internetovému obchodu www.megaknihy.cz :)

Knížku je možné zakoupit zde

Mocní a ubozí markrabství moravského:
1)Brněnské nevěstky
2)Ženy na pranýři
3)Brněnské Židovky
4)Jeptiška pro markraběte

Přeji příjemné počtení J







úterý 22. března 2016

Fotočlánek - konečně se začíná probouzet příroda...


Dnes ještě fotočlánek - veselý, kytičkový... nemůžu si ho odpustit. :)
V neděli jsem byla v Budějovicích na fotokurzu, takže jsem se naučila spoustu vychytávek, jak fotit a jak pracovat se svým foťákem. Samozřejmě jsem zjistila, že k tomu, co chci fotit, by se mi hodil ještě jiný objektiv, takže doufám, že ho tento týden koupím a budu fotit lépe a lépe, až úplně nejlépe. :)
Ale teď trochu té květeny...
Hned v neděli večer jsem musela některé rady vyzkoušet v praxi a narciska v obýváku na stole byla po ruce. Ve večerním šeru má pozadí kouzelné barvy...





A ještě pro srovnání - totéž, ale v pondělí ráno, za denního světla...




No a včera po obědě... konečně ty vytoužené sněženky a ještě něco málo ze zahrádky navíc. :)











To by snad bylo pro dnešek všechno... A jak si užíváte první jarní dny vy? Chodíte do přírody? Fotíte, nebo se jen tak kocháte a čerpáte energii ze sluníčka? Nebo jste ještě zalezlí za pecí a čtete? :)

Snídaňová rozbalovačka :)


A abyste toho neměli málo na prohlížení, tak hned ještě dnešní rozbalovačka. Dnes přišel vytoužený balík z Euromedie - dva luxusní recenzní výtisky, na které jsem se moc těšila a dlouho jsem po nich koukala. Spoustu z vás už knížky určitě četlo a tak to nebude žádná novinka, ani překvapení, ale já z nich mám ohromnou radost! Jsou to knížky Pusinka a Spálená obloha! :)







Sophie Hannah - Pusinka

Anotace:
Jen na pár hodin si Alice Fancourtová odskočila od svého dvoutýdenního miminka. Starost o malou Florence svěřila svému manželovi. Jakmile však po návratu vstoupí do dětského pokoje, jako by se propadla do zlého snu. Trvá na tom, že dítě, které leží v postýlce, není její dcera. Její manžel David tvrdí, že Alice buď lže, nebo se zbláznila. Jenže Alice ví, že musí policii přesvědčit, než bude příliš pozdě… První román, ve kterém se čtenářům představují policisté Charlie Zailerová a Simon Waterhouse.




A ještě Gilly Macmillanová - Spálená obloha

Anotace:
Stačí jen okamžik – a život se změní v peklo. A umí ho vykreslit nejen Gillian Flynnová... 
Rachel Jennerová zůstala na moment pozadu. Od té chvíle se její osmiletý syn Ben pohřešuje. Avšak co se vlastně onoho osudového odpoledne na jejich procházce v lese stalo?
Rachel se zhroutí svět, navíc proti sobě poštve téměř celou veřejnost. Ani spolupráce s policií neprobíhá zrovna ideálně. 
Ubíhají minuty, hodiny, dny... neúprosně ukrajují šanci, že Ben je ještě naživu. Že se najde. A vrátí se zpět.
Rachel zjistí, že nikomu nemůže věřit. Dá se však věřit Rachel?
Sugestivní, originální psychothriller – bestseller vycházející v sedmnácti zemích – je určen všem, komu utkvěla v paměti atmosféra románů Ostré předměty a Temné kouty.




Knižní unboxing č. 6


Zdravím všechny své čtenáře. Kdo včera čekal na týden s knížkou, tomu se moc omlouvám. Jelikož jsem nastydlá a sotva mluvím, patrně bych celé video prokašlala a proto bude buď někdy v týdnu, nebo až příští pondělí...
Místo toho mám pro vás balíčky. Týden mi začal zvesela. Včera přišel jeden balíček z Euromedie a dnes ráno druhý. Ale nepředbíhejme... Copak bylo v tom včerejším? :)




Jak jinak, než má velká oblíbenkyně - Agatha Christie a nejnověji vydaná sbírka povídek - Tři slepé myšky.

Anotace:
(Převzata z Databáze knih)
Soubor povídek Tři slepé myšky nabízí čtenářům texty, jejichž vydání bránila řada okolností – a také Agatha Christie sama. Titulní příběh, jejž Christie přepracovala do podoby divadelní hry Past na myši, nejdéle uváděného představení na světě (v Londýně se hraje od roku 1952 do současnosti), nesmí podle autorčina zákazu vyjít ve Velké Británii, dokud bude Past na myši v repertoáru anglických divadel (aby nebyla vyzrazena zápletka). Novela Greenshoreská kratochvíle, kterou Christie nakonec rozšířila na román Hra na vraždu, byla v době svého vzniku příliš dlouhá na časopisecké vydání a příliš krátká na knihu. A trojici textů Únos Kerbera (jiná verze povídky než ta publikovaná v Herkulovských úkolech pro Hercula Poirota), Příhoda s míčkem pro psa (se shodnou zápletkou jako román Němý svědek, nicméně odlišným pachatelem a vysvětlením) a Případ domovníkovy manželky (podstatně rozdílný oproti Případu domovnice ze souboru Poslední případy slečny Marplové) odhalil archivář John Curran v desítkách zápisníků královny zločinu až bezmála čtvrt století po její smrti.






A co vy? Už máte tuto Agathu doma? Četli jste? Jak se vám povídky líbily? Já se do ní pustím hned jak přečtu dva čekající recenzní výtisky a už se na ni mooooc těším. :)