neděle 28. února 2016

Konvice, Konvičky, čajníky... Má neknižní vášeň....


Dnes se s vámi pomocí fotočlánku podělím o jednu mou vášeň a tou jsou konvičky. Miluji totiž čaje ve všech možných podobách, ať už porcované v sáčcích, protože těch se v poslední době dá sehnat čím dál více v rozmanitých chutích a kvalitách, stejně jako čaje sypané. A tak mám všude po bytě, v kuchyni, obýváku, v knihovně samé plechovky s čajíky, konvičkami, hrnečky a byliňáky a podobně.
Nafoceno jich mám zatím pár, abych vás hned nezahltila celou sbírkou.
Udělejte si k prohlížení třeba nějaký dobrý aromatický čaj a vychutnejte si fotky. :)



 Sice na tom nejsem tak dobře, jako má kamarádka, která si nejvzácnější kousky dovezla ze vzdálených zemí, ale mám je i tak ráda. Moje konvičky jsou všechny kupované v Čechách, protože i když jsme byli v Turecku, na žádný krámek, kde by byly vyloženě konvičky jsem nenarazila. Z Turecka jsem si dovezla dva hrnečky na shalep, ale ty vám nafotím někdy jindy.
Mezi ty nejhezčí a nejoblíbenější patří tato červená sada a pak ta černo - červená hned pod ní....






Na poličce mám jeden zajímavý skleněný kousek - draka co sežral princeznu! Je to lampička, do které se dá nalít olej, ale zatím jsem neměla to srdce sežranou princeznu ještě utopit. Lampičky a svíčky jsou totiž má druhá úchylka, po konvičkách a čajích. A samozřejmě po čtení, které je ovšem vždy na první místě.



Detail sežrané princezny - byla to opravdu kráska. :)




A ještě konvičky menší, takové ty co jsou 3 v 1 - Konvička, šálek a podšálek. Moc je nepoužívám, protože pro mou potřebu jsou příliš malé...
Nicméně většinu mi nakoupila babička, která ráda nakupuje v našem nýřanském krámečku s čajíky. :)






A ještě pravý opak - tento hrnek/c má velikost nočníku a je zase až příliš velký. Ne snad objemem, ale špatně se drží a ještě hůř se z něj pije, takže občas používáme na čaj pouze konvici...




Hřbitov v Nýřanech



Dnes vás provedu pomocí fotek po hřbitově v Nýřanech. Je to úplně první hřbitov, na který jsem kdy přišla a chodila jsem sem především s prababičkou opečovávat hroby našich blízkých. Máme jich několik a na fotografiích najdete jeden z nich. Nebudu prozrazovat který, když budete chtít, zkuste si tipnout. :)

 




































A ještě závěrečné rozloučení celkovým pohledem a pak už jen ozdobná klika.... někdy zase na shledanou....


čtvrtek 25. února 2016

Knižní unboxing č. 3


Ahoj, 
dneska na mě čekalo poslední únorové rozbalování. Jednalo se o novinku - recenzní výtisk z nakladatelství Jota - Sanctum od Madeleine Roux. Je to druhá knížka, kterou jí Jota vydala (první bylo v roce 2014 Asylum), a jelikož mě ta první doslova nadchla, přestože to vůbec nebylo čtení pro mou věkovou kategorii, rozhodla jsem se zkusit i Sanctum.
A co vy? Četli jste Asylum? Nebo už jste snad stihli přečíst i Sanctum? Jak se vám líbilo?

Recenze:

Tři kamarádi, talentovaní a tak trochu netradičně pro vzdělání zapálení středoškoláci aspirující na univerzitní studium, Dan, Abby a Jordan, které známe z knihy Asylum, se snaží zapomenout na to, co prožili na letní přípravce v New Hampshire College. Hrůzné zážitky je pronásledují ve snech i v každodenním životě, ač si nepřejí nic víc než zapomenout. Leč neúspěšně. Někdo (či něco?) je kontaktuje a dává najevo, že „ještě není konec“.Trojice přátel se vrací na známá místa, aby odhalili tajemství, které, jak doufají, je jednou provždy osvobodí od minulosti. Odlupují jednotlivé vrstvy záhady jako cibuli (a občas je to skutečně i k pláči!), aby zjistili…